Addison Montgomery - rozvrh

12. srpna 2014 v 23:27 | *EliH* |  Rozvrhy
Moje oblíbená postava z Chirurgů. :)

 

Po třech letech bytí fuč.

28. července 2014 v 22:16 | *EliH* |  Moje maličkost

Zdravím všechny příznivce tohoto blogu, ač počet takovýchto lidí je maximálně tak nulový.
Nevím, proč tu vlastně jsem, když tento blog už léta leží ladem, ale ono to vlastně i dává smysl. Když jsem s tímto blogem vyrostla, nedá se jen tak zapomenout. :) A tak poslušně hlásím, že jsem živá a zdravá a možná už nejsem švihlá tak pubertálně jako kdysi, ale zato má švihlost nabrala doživotních grád, protože teď už se na nic vymluvit nelze, takže je jasné, že tento defekt je již trvalý. Co to zas melu...

Co se změnilo?
No, začneme budoucnem. V září nastupuju do maturitního ročníku, což jsem přirozeně ještě před třemi lety říci nemohla. Plánuju studium medicíny, přičemž zdůrazňuji to "plánuju". Až se tam nedostanu, tak hodím echo, nebojte. :D
Co se týče minulosti... našla jsem si kluka, což tenkrát bylo zcela nemyslitelné. Shodou okolností mě má rád. Dokonce je magor jako já a i přesto všechno je inteligentní, milý a vtipný. Takových lidí moc nenajdete, takže je hezké, že jsme se našli.
A co se týče současnosti, dělám autoškolu. To je momentálně největší stres těchto prázdnin, když opominu tábor, na který frčím v pátek. Dokonce už mi vyskákalo pět oparů- tak moc mi to ničí život. Myslím, že i přesto, že mé IQ je nadprůmerné a známky mám jedny z nejlepších ve třídě, většího blba tam snad nikdy mít nemohli. Tak si říkám u spousty lidí, jak tu autoškolu mohli udělat, když já mám takovej problém. Ano, jsem pyšný člověk a je mi ze sebe zle. Ale tak nemůžu chtít a mít všechno. A mýt taky ne. Kupříkladu když přijedete do domácnosti, kde je fakt děsnej binec, tak ať už vás to dráždí jakkoli, je neslušné to tam začít cídit. To si do budoucna pamatujte. Jednou si na starou dobrou EliH vzpomenete. Už zas melu z cesty...

Pokud sem rozhodnete ještě někdy zavítat, udělá mi to radost. A budete-li chtít učinit dobrý skutek, škrábnětě dolů nějaký ten komentář. :) Už jsem dlouho s nikým blogařsky nekonverzovala a celkem mi to chybí. Rráda mrknu na jakýkoli osobitý typ blogu. :)

Mějte se fanfárově.

PS: Možná se začátkem září z toho stresu stanu alkoholikem. Tak se nedivte, až se místo EliH začnu podepisovat jenom jako Lih.

PPS: Neplánujete někdo od října přípravný kurz na LF Brno?

Spencer Hastings - rozvrh

28. července 2014 v 21:57 | *EliH* |  Rozvrhy
Po několika letech jsem se zase vrhla na tvorbu rozvrhů.
No, vyšla jsem ze cviku. :D Ale na to, v jakým programu to dělám... :D
 


4. kapitola - 2. část

24. října 2011 v 17:20 | *EliH* |  Ledová královna

Kdyby mi tady nějací pošuci nespamovali v komentářích, pravděpodobně by tu aktivita byla větší. (took a deep breath) Omlouvám se za to pusto, ale vážně mě sem nebaví psát, není co, není komu, není čas. Všechny spřátelené blogy si mě tímto můžou smazat. Čas od času za vámi určitě zajdu, ale aktivitu na tomto blogu moc nečekejte. Přibývat budou (možná) pouze povídky. Tímto se s vámi tak napůl loučím. Užijte si kapitolu, máte-li na ni chuť. :))




Zákon přežití.

3. října 2011 v 19:15 | *EliH* |  Moje maličkost


In the shadow of Mother Nature
We find it hard to live our lives,
But we never chose the life She gave us
And we don't need Her to survive.

Můj pokoj se mění v nebezpečnou zónu, plnou nástrah na každém kroku. Stačí mít na stole položenou jednu malou čokoládu Milku a už se najdou predátoři, kteří vám chtějí dokázat, že to oni jsou hodni přežití, protože to oni jsou ti silní. A tak mám za sebou jednu z nejhorších nocí svého života, kdy jsem poznala starch, co strach - panickou hrůzu, se kterou jsem se dosud nikdy neseznámila. Když už dojdete do stádia křiku - neúspěšného -, modliteb a poslechu vlastního srdce, kterému hrozí brzká zástava, pochopíte, že je to zlé. Jenže chápejte mě - když vám na stole šramotí obal od Milky (několik minut), asi těžko vás napadne, že za to může myš, když onen stůl je minimálně 75 cm nad zemí a vy proto máte pocit, že je to nedobytná pevnost. Tudíž si už začínáte myslet, že váš pokoj je terčem zlých sil, duchů, UFO, že si z vás dělají srandu nadpřirozené bytosti (to máte tak, když věříte, že existují) apod. A když se později odvážíte podívat na rozdrásanou Milku a uvidíte tam stopy drápků, mezi nimi i několik do tvaru písmen: DIE, přirozeně se vám udělá mdlo. Nebo jenom mně, no. Už nikdy mě nedonutíte dívat se na horory. Když si pak v noci, kdy ne a ne usnout, vybavujete všechny ty příšery, taky vám to moc nepřidá.
Tak či onak, děsím se být ve svém pokoji, děsím se počůrané podlahy od té myši (Ouvej, co když je to potkan? Krysa? Lasička? Pomoc, já nechci!) a děsím se, že mi v noci vleze pod peřinu. To chce klid. Víte, co nechápu? Jak lidi dřív mohli žít v přítomnosti všech těhle potvor. Přiblble se usmívám, když vidím, jaké je tento týden téma týdne. Asi se o tom rozepíšu...




Drabble: Teplo domova

1. října 2011 v 20:09 | *EliH* |  Jednorázovky

Jak jsem se tak hrabala v rozepsaných článcích na blogu, objevila jsem tento nezveřejněný drabble. Taková oddechovka. Třeba i pobaví. =)

Edwardovy chladné ruce mi zakryly oči přesně ve chvíli, kdy jsem odložila žehličku a chystala se sáhnout po dalším kousku.
Jakmile mě pustil, šokovaně prohlásil: "Bello! Jakto, že jsi tak zpocená?"
Dotčeně jsem si otřela pot z čela a nasupeně odvětila: "Jsou tři možnosti, Edwarde.
a) Právě jsem vylezla z pece, kam mě zavřel Jeníček s Mařenkou.
b) Jsem zpocená díky globálnímu oteplování a obzvlášť silnému slunečnímu svitu tady ve Forks.
c) Už několik hodin tu jak vůl žehlím a světe div se, díky tomu horku se i potím!"
"Promiň, lásko, už je mi to jasné. Samozřejmě, že za b)."

Další články


Kam dál


                                                                                     


                                         



Fanclubs: